Molekulová spektroskopie a vibrační přechody
Pokud elektromagnetické záření interaguje s látkou, může v ozářené molekule docházet k řadě různých přechodů. Jejich charakter závisí na vlnové délce dopadajícího záření a jednotlivé metody molekulové spektroskopie sledují různé typy přechodů.
Zatímco Ramanova a FT-IR spektroskopie mapuje fundamentální přechody, spektroskopie v blízké oblasti (NIR) popisuje kombinační a vyšší harmonické přechody.
Kvantová čísla
Chování molekuly coby kvantového systému lze popsat kvantovými čísly. Ta charakterizují její momentální energetický stav a také je pomocí nich možné si lépe představit jednotlivé přechody. Hlavní kvantové číslo určuje celkovou energii elektronu, a tedy i slupku, ve které se elektron nachází.
Jednotlivé energetické hladiny elektronu jsou dále kvantovány, a toto kvantování (kvantování orbitálního momentu hybnosti) je popsáno vedlejším kvantovým číslem.
V kvantové mechanice se také počítá s magnetickým a spinovým kvantovým číslem, ta však nejsou z hlediska molekulové spektroskopie významná.
Fundamentální vibrační přechody
Pokud dojde ke změně vedlejšího kvantového čísla o jedna, tj. 0 → 1, 1 → 2…, mluvíme o fundamentálních přechodech. Ty svou energií odpovídají infračervenému záření ve střední oblasti, a proto jsou tím, co „vidí“ infračervená (FT-IR) a Ramanova spektroskopie.
Vyšší harmonické vibrační přechody
Jestliže se vedlejší kvantové číslo změní o dva a více, jedná se již o vyšší harmonické vibrační přechody (overtony, svrchní tóny). Jelikož je k nim potřeba více energie, záření, které je vyvolá, je již v blízké infračervené oblasti (NIR).
Kombinační vibrační přechody
O kombinačních vibračních přechodech se bavíme v případech, kdy dochází ke změně více kvantových čísel najednou, tedy zpravidla hlavního a vedlejšího. Takové přechody, spolu s vyššími harmonickými, jsou však méně pravděpodobné, a tak i intenzita absorpce těchto přechodů je výrazně nižší. Kombinační přechody jsou také zachycovány pomocí NIR spektroskopie.
Pásy obou těchto typů přechodů jsou výrazně širší než spektrální pásy fundamentálních přechodů, z čehož také vyplývá typický vzhled NIR spekter.