Leonardo da Vinci patří bezesporu k největším géniům všech dob. Ačkoli od jeho smrti uplynulo již víc než 500 let, stále je v jeho dílech co objevovat. Jedním z jeho nejznámějších výtvorů je legendární Mona Lisa. I když by se mohlo zdát, že je probádaná až do poslední vrstvy, není tomu tak, i z toho důvodu, že řada analytických metod patří mezi invazivní či destruktivní techniky.
![](https://nicoletcz.cz/app/uploads/2023/11/9ead4e34.png)
Týmu evropských vědců se podařilo získat výjimečný vzorek ze spodní vrstvy obrazu. Ten byl analyzován pomocí rentgenové difrakce na synchrotronu a FT-IR mikroskopie, která je nedestruktivní a často není ani nutné odebírat ze studovaného předmětu vzorek (i díky velké pracovní vzdálenosti a nosnosti mikroskopických stolků, kterou moderní FT-IR mikroskopy nabízí). Zjistilo se, že obsahuje jedinečnou směs saponifikovaného oleje s vysokým obsahem olova a olovnatý bílý pigment ochuzený o cerusit (PbCO3). Nejpozoruhodnějším znakem vzorku je přítomnost plumbonakritu (Pb5(CO3)3O(OH)2), vzácné sloučeniny, která je stabilní pouze v alkalickém prostředí.
![](https://nicoletcz.cz/app/uploads/2023/11/837c272d-839x1024.png)
Leonardo se pravděpodobně snažil připravit hustou barvu vhodnou pro pokrytí dřevěného panelu Mony Lisy tak, že ošetřil olej vysokým obsahem oxidu olovnatého (PbO). Z jeho rukopisů však ohledně používání PbO vyplývají nejednoznačné závěry. Analýza úlomků z Poslední večeře potvrzuje, že součástí Leonardovy palety nebylo pouze PbO, ale také litharge (α-PbO), massikot (β-PbO), plumbonakrit a shannonit (Pb2OCO3), přičemž poslední zmíněná fáze byla na historickém obraze detekována poprvé.
Ukazuje se tedy, že FT-IR mikroskop je nenahraditelným společníkem každého dobrodruha, který chce koukat pod ruku starým mistrům.