Joseph Fourier

Pokud bychom hledali rodiče infračervené spektroskopie, jedním z jejích otců by byl bezesporu Joseph Fourier (21. 3. 1768 – 16. 5. 1830). Narodil se jako deváté dítě krejčího ve francouzském městě Auxerre a v devíti letech osiřel. Jelikož však už odmalička vykazoval pozoruhodný matematický talent, díky štědrým církevním darům mohl ve studiích pokračovat na vojenské škole. V roce 1787 nastoupil do kláštera, aby se stal knězem, než však složil kněžský slib, uvědomil si, že taková cesta není pro něj, a vydal se vstříc dobrodružstvím, matematickým i jiným. Možná si vybavujete Fourierovu řadu, která dokáže jakoukoli periodickou funkci převést na sumu funkcí goniometrických, tím ale úžasný příběh tohoto skvělého matematika nekončí.

Už v šestnácti vyučoval matematiku v Grenoblu a stal se také jedním z prvních profesorů na nově založené École polytechnique v Paříži. Zabýval se teorií šíření tepla, a právě pro její zjednodušení vymyslel Fourierovu transformaci, což mu pomohlo objevit tzv. skleníkový efekt. Mimoto se angažoval i ve společenském dění tehdejší Francie. Když během Velké francouzské revoluce byla popravena řada nevinných lidí, veřejně za toto krveprolití kritizoval Robespierra, vůdce revolučního hnutí. Proto byl následně zatčen a obžalován z podněcování k terorismu.

Vydržel však naživu déle než jeho samozvaný soudce, a tak se z vězení dostal rovnou do služeb Napoleona při jeho tažení do Afriky. Byl naprosto okouzlen Egyptem. Jako člen vědecko-umělecké divize Napoleonovy armády a objevitel shromažďoval kulturní a vědecké poznatky a věnoval se také psaní knih: ač sám nikdy nezaložil rodinu, papírových potomků po něm zbylo dvacet tři.

Rád se obklopoval inteligentními lidmi. Mezi jeho přátele patřili například Lagrange, Monge, Humboldt, Cuvier, Dirichlet, Libri či Navier. A velkou slabost měl rovněž pro inteligentní ženy. Vedle matematiky, fyziky a Egypta byla jeho největší láskou Sophie Germain, mladá matematička, která uchvátila srdce nejednoho matematika. Do dnešního dne se dochovala řada dopisů, které si vyměňovali. Ke své vyvolené byl vždy až přehnaně uctivý, oslovoval ji Mademoiselle Germain a nedovolil si k ní ani náznak důvěrností. Až těsně před smrtí se odvážil ji v jednom z posledních dopisů vůbec oslovit „Ma chère Sophie“. A touto smutně romantickou tečkou se uzavřel příběh pozoruhodného matematika, který je pochován na pařížském hřbitově Père Lachaise v hrobě zdobeném egyptskými motivy.