Detekce otisků prstů a analýza jejich morfologie tradičně vyžaduje použití přísad a taggantů, jako je Ninhydrin nebo DFO, aby se zvýšil kontrast mezi otiskem prstu a podkladovým substrátem a umožnilo se zobrazení definujících detailů. Ty jsou potom digitálně zpracovány a dále vylepšeny, aby odpovídaly existujícím databázím.
Použití těchto chemikálií však znamená přidání kontaminantu na místo činu. Kromě zpracování komplikuje provádění postchemických analýz, které by mohly poskytnout náhled na jakékoli nedovolené chemikálie, které by mohly být přítomny v souvislosti s otiskem prstu.
Proto je v tomto oboru hlavní výzvou rozvíjet bezkontaktní, neinvazivní a nedestruktivní metody. Otisk prstu totiž není vždy dobře zachován. Často se poničí vystavením teplu, slunečnímu záření, oxidaci nebo jiným účinkům okolního prostředí. Zatímco použití dodatečných chemických látek může otisk ještě více narušit, DUV fluorescenční zobrazování není vázáno na konkrétní chemickou sloučeninu, a je proto výrazně tolerantnější k vlivům okolního prostředí.
Stejně jako u klasických vzorků poskytuje DUV autofluorescence velké množství informací o chemickém složení. Navíc, s DUV laserovou excitací můžete při analýze používat i metodu DUV Ramanovy spektroskopie pro další chemickou charakterizaci otisku prstu.
DUV autofluorescence je nejcitlivější na aromatické struktury, jako jsou aromatické aminokyseliny (tryptofan, tyrosin, fenylalanin), které se nacházejí ve většině proteinů a jako volné aminokyseliny v eukaryotických a prokaryotických buňkách. Kromě toho je vysoce citlivá na jednoduché a polyaromatické uhlovodíky (benzen, naftalen, antracen atd.) a různé tepelně změněné formy uhlíku (uhlí, saze nafty atd.).
