Leonardo da Vinci patří bezesporu k největším géniům všech dob. Ačkoli od jeho smrti uplynulo již víc než 500 let, stále je v jeho dílech co objevovat. Jedním z jeho nejznámějších výtvorů je legendární Mona Lisa. I když by se mohlo zdát, že je probádaná až do poslední vrstvy, není tomu tak, i z toho důvodu, že řada analytických metod patří mezi invazivní či destruktivní techniky.

Týmu evropských vědců se podařilo získat výjimečný vzorek ze spodní vrstvy obrazu. Ten byl analyzován pomocí rentgenové difrakce na synchrotronu a FT-IR mikroskopie, která je nedestruktivní a často není ani nutné odebírat ze studovaného předmětu vzorek (i díky velké pracovní vzdálenosti a nosnosti mikroskopických stolků, kterou moderní FT-IR mikroskopy nabízí). Zjistilo se, že obsahuje jedinečnou směs saponifikovaného oleje s vysokým obsahem olova a olovnatý bílý pigment ochuzený o cerusit (PbCO₃). Nejpozoruhodnějším znakem vzorku je přítomnost plumbonakritu (Pb₅(CO₃)₃O(OH)₂), vzácné sloučeniny, která je stabilní pouze v alkalickém prostředí.

Leonardo se pravděpodobně snažil připravit hustou barvu vhodnou pro pokrytí dřevěného panelu Mony Lisy tak, že ošetřil olej vysokým obsahem oxidu olovnatého (PbO). Z jeho rukopisů však ohledně používání PbO vyplývají nejednoznačné závěry. Analýza úlomků z Poslední večeře potvrzuje, že součástí Leonardovy palety nebylo pouze PbO, ale také litharge (α-PbO), massikot (β-PbO), plumbonakrit a shannonit (Pb₂OCO₃), přičemž poslední zmíněná fáze byla na historickém obraze detekována poprvé.

Ukazuje se tedy, že FT-IR mikroskop je nenahraditelným společníkem každého dobrodruha, který chce koukat pod ruku starým mistrům.